středa 30. října 2013

VRAH 2013

VRAH neboli velká říjnová akční hra je pochodová hra s šiframi a dalšími aktivitami, kde si týmy plánují trasu podle svých schopností a bodových ohodnocení kontrol. Hry už jsem se zúčastnila loni, takže jsem věděla, do čeho jdu, a bylo s čím srovnávat... 

Oproti loňskému složení týmu Vrtkavé pandy jsme Koubiče vyměnili za Michala. Jenže těsně před závodem Franta onemocněl a na poslední chvíli jsme zkoušeli hledat náhradu. Asi čtyři hodiny před odjezdem se ozvala Simča z FTVS, že by do toho šla, za což jí patří velký obdiv! Pandy byly tedy opět kompletní.

Před odjezdem tradiční dilemata. Co za boty? Vybavuju si, že loni jsem se za nízké salámy proklínala a říkala, že příště jedině v pohorkách. Takže beru zase salámy. Kolik jídla? Loni mi to vyšlo taktak, tak letos radši víc. Přežiju noc v tělocvičně bez karimatky? Přežiju.

Do Stvolínek dojedeme vlakem, organizátoři nikde, zato bílej králíček na stromě... Když se nikdo z organizátorů neobjevuje, následujeme bílé králíčky. Po chvíli telefon, že máme sledovat bílého králíčka :-D U zámku ve Stvolínkách absolvujeme nutné instruktážní zlo, dokumentované televizí Nova a pak už to začíná :) Dozvídáme se, že jsme v nějakém pokaženém vrahtrixu a máme ho opravit (nebo tak nějak, já tyhle omáčky okolo moc neprožívám) ;) Začínáme asi šestikilometrovým orienťákem na kotlářkovské mapě Kozelská rokle. Jedno menší zaváhání v nepříliš čitelné mapě vytištěné z Archivu map, ale jinak bez problémů, v cíli jsme první a dostáváme seznam stanovišť, šifry a letos také podrobnější mapu dohledávek k některým kontrolám. Se Símou rychle kroužkujeme v turistické mapě a kluci luští šifry. 

Vidíme, že žádný z týmů před námi nevyrazil a jako první míříme na kontrolu s bonusem za pořadí na kontrole. Pak zase zpátky ke Koňskému rybníku na skálu Smrtka. Tam jsme samozřejmě za tmy a tak přicházíme o tento výhled (pořízeno o Velikonocích 2011)

Pokračujeme přes několik kontrol v okolí Malého Boru k Dolanskému vodopádu, kde je první aktivita. Kluci jedou na nafukovacím člunu k vodopádu a zpátky je se Símou přitahujem na laně. Po cestě na aktivitu na Skleněném vrchu to bereme přes zříceninu Vítkovec a Hostíkovice. Na vrchu skládáme obrazec z kartonu a propojujeme se provazem pod oblečením. Prý jsme to o vteřinu nestihli a ztrácíme 4 body z maxima... Dále míříme do Podolí a Kvítkova, bohužel se pořadatelům nevyhnul šotek a objekty u nichž máme něco zjistit v mapě nejsou a nebo jsou jinde. Naštěstí jsou pořadatelé rozumní a uznávají nám naše pofidérní odpovědi. Studenou roklí scházíme do údolí Pekla, kde je bodová žeň. Po chvilce rozhodování šetříme čas a vynecháváme zříceninu Frýdlant a radši spěcháme na vysílač na Švédském vrchu, kde je další aktivita. Bohužel v mlze a tmě nevidíme vysílač a díky obrovskému vedení, které nebylo v mapě, ztrácíme aspoň 15 minut... Aktivita je náročná na naše unavené hlavy, máme 2 minuty na zapamatování scény s předměty a dva z týmu následně čelí otázkám. V prvním kole odpovídáme na všechny správně. Následuje kolo druhé, před kterým si scénu prohlížíme další 2 minuty. V druhém kole vyhoříme na druhé otázce: "Jakým prstem je navlečena rukavice?", i tak ale získáváme dost bodů :) Noc jsme zvládli dobře, žádná spánková krize se nekonala.
Dalším cílem jsou Holany se svou bodovou žní. Po cestě procházíme Zahrádkami, je nám divné, že tam nejsou žádné otázky, ale Síma mě ujišťuje, že v Zahrádkách je jen železniční stanice (je uprostřed stránky, stanoviště jsou většinou řazena za sebou podle vzdálenosti od startu), na nádraží si dáváme snídani a zjišťujeme, že na další stránce jsou další 3 otázky na Zahrádky, jenže už jsme asi kilometr daleko. Sakryš, i ty šifry k otázkám jsme měli vyluštěny! Naštěstí přicházíme asi jen o 30 bodů. 

Z Holan si to štrádujeme na tvrz Jiljov, kluci lezou po lanovém žebříku a holky odpočívají. Čas do limitu závodu už se zkracuje, do Hradčan je to ještě pěkný kus cesty. Musíme trasu začít směřovat příměji do cíle. Za Jiljovem bereme časový bonus na bývalém zámečku Bažantnice, i když víme, že tu muselo být mnoho týmů před námi, a vybíráme hodně bodované kontroly po cestě na Pruský kámen s další aktivitou.

Na Pruském kameni čekáme frontu na aktivitu, tejpuju puchejře na patě, které se mi udělaly při šplhání do kopce. Pexeso ze zakrytých obrázků, které překreslujeme, skládáme správně akorát v limitu a obšťastněni čokoládou fičíme do Jestřebí. Několik kontrol je u mého oblíbeného hradu, ze kterého je nádherný výhled (bohužel nahoru nejdeme, čas nás tlačí; foto Velikonoce 2012)
Šestá aktivita je u Provodínské pískovny, všichni se zhoupneme nad zatopeným lomem. Simča si dá kafe a jedem dál. Trošku zariskujeme, když krosíme pískové lomy na kolmo, ale naštěstí se dá všude projít... A začíná dlouhatánská jízda po zelené značce, pouze s jednou kontrolou u douglasky, kde byla kontrola na bajkovém VIPrahlu 2009 (se Šárkou Jelínkovou). Po cestě si vybavuju, že přesně tuhle asi 5km cestu jsme jely v protisměru na kolech a zdála se mi nekonečná... Po cestě míjíme spoustu posedávajících týmů, tempo máme slušné, moje krátké nožičky nestíhají, tak je to pro mě spíš indiánský běh. Aktivita na Jelením vrchu je super - běh podél lana namotaného ve skalce na vrchu. Vidíme, že do cíle už to není daleko, tak trochu zvolňujeme, zkoušíme luštit nevyluštěné šifry. Poslední kontrola před koncem první etapy je Hradčanská vyhlídka, času máme spoustu, tak děláme pár fotek..
.

Nohy už pekelně bolí, poslední kilometr je nejhorší, člověk nemá motivaci spěchat, snažit se, do limitu máme víc než půl hodiny... Těším se na odpočinek, dobře si pamatuju, že loni po spánkové pauze jsem byla překvapivě úplně v pohodě, tak se spoléhám, že to bude letos podobné.

Celou trasu první části najdete tady. Celkem 19 hodin 58km. 

Z Hradčan do Mimoně, kde se ve škole spí, jedeme dokonce taxíkem :) Studená sprcha je na bolavé nohy super balzám, polívka zase balzám na žaludek :) Kolem 19h jdeme chrnět. Nějak jsem myslela, že padnu únavou a budu spát až do budíčku, ale místo toho se budím docela často, je mi zima, bez té karimatky jde od země chlad. Budíček dle očekávání ve 2 ráno, nasnídat, zabalit, vyrazit. Nečekanou podpásovkou jsou moje lýtka a achilovky, místo, aby se zregenerovaly, bolí jak čert.

Jako první nás čeká pět aktivit v Mimoni, moc nám to nejde, plníme jen dvě: navlékání korálků na párátko pomocí čínských hůlek a zapamatování pořadí barevných víček. Nezvládli jsme poslepu z písmenek složit slovo VRAHOJ (H se nám schovávalo), sestavit 5 slov ze 7 matiček s písmenky na šroubku a přejet danou vzdálenost na šlapacím dvoukolečku (zajímalo by mě, jak se to jmenuje). Z Mimoně vyrážíme přes Vranov na Juliinu vyhlídku, kde je první aktivta: Házení šišek do kyblíku, který drží druhý z týmu, svítit smí jen dvě čelovky. Využívám čínského šajna a osvětluju celý prostor :) Až zpětně zjišťuju, že na Juliině vyhlídce jsme byli také na VIPrahlu:


Takticky zavrhujeme kontroly na Ralsku, které lákají svou blízkostí, a radši šetříme síly a výškové metry. Místo toho míříme přes Srní potok do Novin. Chceme jít zkratkou, ale vypeče nás cesta, na které není most přes Ploučnici, brodit se nám teda nechce, tak to střiháme po louce. Pár metrů od nás proběhne s dusotem stádo koní - došli jsme ke koňskému výběhu. Lenost je veliká, cestu s zkracujeme přes výběh. Koně na nás koukají a cválají různými směry. Docela zvláštní pocit, naštěstí jsme rychle venku. Z Novin pokračujeme k průrvě Ploučnice (tam taky byla jedna z bajkových kontrol) a plníme aktivitu spočívající v přenesení košíčku přes průrvu pomocí dvou tyčí. Celá dosavadní cesta je pro mě peklo, nohy bolí pekelně, nejhorší je rozejít se po pauze, přemýšlím, jestli to má smysl ještě pokračovat.


Další lákavou kontrolou je bonus na cyklostezce u Stráže pod Ralskem. Po cestě na bonus vykoukne sluníčko a nálada v týmu je hned pozitivnější.










Kartičku pod mostem nemůžeme najít, tak zouvám boty a hledám z vody. Ledová voda je nejlepší na bolavé nohy, dávám se trochu do kupy. Dalším rozhodnutím zavrhujeme kontroly ve Stráži a plánujeme sebrat dobře ohodnocenou skupinu na skalnatém hřebeni. Po cestě bereme ještě kontrolu u zmrzlinárny (bohužel zavřené) a zapisujeme dřevěná zvířata na trávníku.

Kousek nad Stráží na vrchu Šibenice je další aktivita - prolézání pavoučí sítí, každý se párkrát dotknul, ale žádná tragédie. 

Pokračujeme k Černému rybníku a po cestě se kocháme výhledem na Ještěd. 

Od rybníka stoupáme na Kozí hřbet a následně na Velký Jelení vrch, odkud je krásný rozhled na všechny strany.




Z Jeleního vrchu padáme na Stohánek, kde se Símou slaňujeme a připisujeme si další body :)


U Stohánku mě vypeče křižovatka, která vypadá na mapě úplně jinak než ve skutečnosti a vyrážím po silnici na druhou stranu.. Naštěstí Michal je ve střehu a moji chybu odhaluje. Docela klika. Začínáme zase docela spěchat, čas se nám krátí... Další aktivitou je střelba ze vzduchovky na Děvíně. Já jsem na střílení levá, takže pošlu jednu povinnou ránu mimo a přenechávám to zkušenějším... Simča válí a kluci si taky nevedou špatně, z 20 ran 16 dobrejch.. Zároveň jsme tu strávili docela dost času a dali nohám šanci si trochu odpočinout.

Z Děvína nekonečnej asfalt na Krásnou vyhlídku a hned nad vyhlídkou aktivita na Podvršské věži. Tentokrát skládání stavebnice podle předlohy - zvládáme s přehledem v limitu. 









Kontrolu na Lázeňském vrchu chvilku pohledáme, ale nakonec jsme úspěšní. Nicméně musíme přidat, protože do cíle je daleko a čas rychle utíká. Cestou k aktivitě na rozcestí pod Novinskou Hůrkou nasazuju svojí běhochůzi, čímž si vysloužím nechápavé poznámky od ostatních týmů. Na stanovišti tentokrát nejsme příliš bodově úspěšní, trefujeme se často pingpongovým míčkem do pole, za které se body odečítají :-D Usuzujeme, že máme ještě nějaký čas nazbyt a po cestě do Vlachového bereme ještě další kontroly. Poslední aktivita na trati jsou kuželky, docela nám to jde a jsme rychle hotovi. Do cíle už to není daleko, vysbíráváme všechny  kontroly po cestě a kocháme se krásnými podzimními barvami a také západem slunce.
Michal je okouzlen místní krajinou a plánuje, jaký dům si koupí :)


Poslední metry ke statku jsou nekonečné, ale nakonec tam přeci jen dojdeme :) Chvilka posezení u ohně a vzhůru na poslední aktivitu. Sesbírat cédéčka a poskládat je do speciálního obrazce, potom zadat do počítače čárové kódy, které jsme získali na aktivitách, a pro další dva doběhnout, a nakonec odemknout správnou krabičku s vypínačem správným klíčem. Máme docela smůlu, trefujeme se až ve čtvrté krabičce, ale naštěstí před časovým limitem! HURÁ! Vrahtrix je zničen!

My jsme také zničeni a jsme sakra rádi, že už nemusíme udělat ani krok! Večer ještě probíráme s ostatními trasu a šifry a vychutnáváme si pocit dobře odvedené práce :)

Celou trasu druhé části najdete tady. Celkem 15,5h 42km.

Děkujeme pořadatelům za super akci, krásnou přírodu a božské vyhlídky! Ráno se dozvídáme výsledky, Vrtkavé pandy vyslyšely přání nemocného Franty a s přehledem vyhrály! :)

Moje fotky z akce na rajčeti. Stránky akce pro zvědavé tu.

3 komentáře:

  1. Skvělý report! Doufám, že nevadí, že se o něj podělím s ostatními :)

    OdpovědětVymazat
  2. Pěkně a stručně sepsané! Vzbuzuje to krásné vzpomínky :)

    Konečně jsem zjistila, jaké byly aktivity v II.etapě, která se nám moc nepovedla.. Vyšli jsme Ralsko a slezli nějakou blbou stranou, od té doby jsme se motali.. Bohužel jsme si to tím trochu pokazili.. Ale to nevadí, příští rok jdeme znovu a už naplno a s přípravou, aspoň už budeme vědět, do čeho jdeme :) ... S pozdravem, SPNCH B

    OdpovědětVymazat