Generali survival 2014

Generali survival je druhým nejdelším multisportovním závodem v ČR s limitem 24 hodin. Start závodu, kde je vypsána také kategorie vozíčkářů, je situován na zámek Hluboká. 

Před startem

Krásně nasvícený zámek umocňuje předstartovní atmosféru. Pocity jsou smíšené, těším se na další závod s Oldou, ale mám obavy, aby vyržela kolena, která se po Turecku pořád ozývají. Zatejpováno mám, ale k dresu mi to neladí tolik jako na EPO survivalu. Tentokrát jedeme totiž v barvách NH car.

Takhle mi to ladilo na EPU

Takhle mi to neladí na Generali survivalu ;)

Startujeme krátkým krosem (to by mě vážně zajímalo, proč se na začátku vždycky tak valí...)a pokračujeme kvízovým orienťákem. U jedné z otázek se trefujeme až na potřetí, ale jinak jsme vcelku úspěšní. Po necelé hodince sedáme na kola a míříme  do centra závodu. Olda vymyslel, že si ušetříme skládání kol o kánoe a pádlování přes řeku a radši pro kánoi doplave. No paráda, aspoň, že do toho žabince nemusím já :). Kontroly na kánoi jsou pěkně umístěné, ale pádlování je nekonečné. Aby ne, když berem jednu kontrolu, na kterou měli jet jen chlapi! Tím se před nás dostává jeden tým soupeřů. Damn it! Nečekáme, že kanoe budou tak dlouhé, nebereme jídlo ani pití a já dostávám slušný žaket. Taková začátečnická chyba!
Zpět v centru lezeme nacvičené cesty, já slušných 7- a 6+, Olda 5 a 6. Plavecký sprint dáváme i v pánském limitu, a nemusíme tedy plavat žádné trestné bazény. Rychlá převlíkačka a valíme na kole na další stanoviště. Jsou asi dvě ráno a vůbec mi to nejede. Tělo nemá z čeho brát. Cpu o sebe několik tyčinek, ale hladu se nezbavím až do konce závodu.

Lezení - foto Miry

Ve Vrbném (ST 4) nazouváme brusle a svištíme o Budějic. Na hřišti ve Stromovce (ST 5) jednoho z dvojice - Oldu - čeká dráha na inlinech, já stejnou trasu běžím. Olda jede jako by na bruslích ve skateparku jezdil denně a časový limit stíháme bez problémů. Bez větších potíží (kromě těch mých za keříčkem) absolvujeme parkový orienťák. Tentokrát se namočím já po cestě pro kontolu na ostrůvku.  Za svítání bruslíme zpět ke kolům a cpeme se banány - ideální závodní stravou od pořadatelů. Noc jsme zvládli dobře :)

Po cestě na další stanoviště si vybíráme jedinou větší chybu. Už jsme chtěli lézt po lampách a hledat štítek, ale zjistili jsme, že jsme vyrobili ukázkovou paralelní chybu. 15 minut v kopru. Na stanovišti 7 běžíme zase kratší orienťák a 6 paměťových kontrol k tomu za nesplněnou slackine. V takové únavě ji přejít prostě nezvládnu, i když normálně by to asi šlo...

Dvě další bajkové kontroly a jsme na stanovišti 8. Olda střílí z pistole bravurně, já až tak moc ne, takže jedeme dvě trestná kola na bajku - každý jedno. Naštěstí je docela krátké. Nejlepší disciplínou závodu je štafetový cyklokros na čas, po prvních dvou kolech to vypadá, že limit nestíháme, ale v druhých dvou se dokážeme hecnout a ztrátu dojet. Jdu ale úplně na krev. Olda si tam v mezičase šoupne ještě jedno kratší slanění a frčíme dál.

Další kontrola je uprostřed rybníku. Plave zase Olda a já se futruju do zásoby. Myslím, že mi tahle pauzička hodně pomohla. Následující část trati vede po neexistujících cestách, takže si trochu zaklejeme při kopřivových orgiích.  Na stanovišti 9 u Bezdrevu zdoláváme jako příjemné zpestřní vysoké lanové překážky a jedeme sprint na kánoi na čas. Kromě toho musíme dokázat, že i po 10 hodinách závodu se umíme zmáčknout a vyvinout dostatečnou rychlost na absolvování kratšího orienťáku v limitu. Není to žádná sranda, celé tělo bolí a vzpouzí se, ale na limit to stačí.

Následující stanoviště je opět ve Vrbném, tentokrát moje noční můra v podobě divoké vody a eskymáků. Vzpomínky na to, jak jsem se omlátila v kanálu v Troji jsou hodně nepříjemné. Naštěstí kanál sjedeme úspěšně i se čtyřmi nájezdy do vracáku a zase zpět do proudu, i když v jednu chvíli máme namále. Za jednoho neprovedeného eskymáka jedeme kanál znovu, ale tentokrát aspoň bez vracáků, za druhého musíme na bruslích znovu do Budějic. Svoji nešikovnost prověříme v disciplíně na invalidním vozíku a jako třešničku si ještě přelaníme kanál. To kdybychom měli na těle ještě nějaký sval, kteký nebolí :)

Olda nedovolí žádné flákání v depech a tak už za chvilku zase valíme na kole. Stanoviště 6 je naštěstí oddychové. Golfové odpaly mi sice příliš nejdou, ale Olda má páru, jak nás přesvědčil už ve Hvězdě :) Zato za střelbu z luku se musím pochválit :) Do konce závodu už nám zbývá jen dojet do centra a jedna kontrola na kánoi. Tu jsme viděli už v noci, takže jsme se mohli během závodu na tu štreku psychicky připravit. Naštěstí víme, že blízko námi žádný tým není a můžeme si dovolit o něco zvolnit.

V jednu odpoledne jsme v cíli, unavení, ale šťastní. Olda se opět ukázal jako super parťák, takže pocit ze závodu parádní a výsledek také super! Děkujeme pořadatelům za pěkný závod a příští rok znovu :)

Na stránkách závodu jsou k vidění pěkné fotky od Míry Rygla a také výsledky. A na konec trochu číslíček: kolo 100km 5h; běh (kros, OB) 19km 2,5h; inline 60' 20km, kánoe 3h. Celkem 15 hodin 155km