Krkonošská padesátka aneb který konec gumy je lepší?

Krkonošská 70 pro chlapy, 50 pro baby je závod pětičlenných týmů, neboli hlídek, (haha) :) Startuje se ze Špindlu výjezdem nahoru na Pláně,  pokračuje "po hřebeni" na Pražskou, kde to 50km trať točí zpět a 70km si dá ještě okruh kolem Černé hory. Závod jsem jela dvakrát, už to nějaký ten pátek bude (2007 a 2010), a v obou závodech jsem někoho tahala hned v prvním kopci. Zároveň z adventure závodů vím, jaké to je být celý závod na gumě. Takže cíl pro letošní závod je jasný. Nebýt na žádném z konců gumy!
Původně jsme chtěly složit ryze modrobílý tým, ale nepodařilo se, tak jsme složily aspoň tým lampionový! Před startem jako vždy debaty o tom, jaký kopec bude nejhorší, kde už bude vyhráno , kdo bude nejpomalejší a kdo zase na koni. Já jsem letos 50km najednou nejela, nejdelší trénink měl asi 2,5 hodiny a 36km, takže trochu obavy. Na druhou stranu vím, že něco vydržím.  Start je jako vždy poměrně brzy a v 8:21 se plny obav vydáváme vstříc prvnímu desetikilometrovému kopci. 

Na startu

Domlouváme se, že si pojedeme svoje a někde na sebe počkáme. Katka jede dle očekávání první, v závěsu Bára a já. Po prvním úseku na sjezdovce je kolem hodně lidí (startují 3 týmy naráz), ohlížím se, kde jsou holky, a v mumraji je nevidím . S Bárou zpomalujeme, aby měly šanci nás dojet, ale nic. Říkám si, že nemá cenu jim tolik ujíždět a zastavuju. Míjí mě Tygřice, které startovaly s námi. Za chvilku jede Janča, ale Vendy vůbec nevidím. Míjí mě Humanita, která vlastně moc Humanita není, a až za ní jede Vendy. Zařazuju se za Vendy, že jí trochu psychicky pomůžu, aby se rozjela, ale jede pořád dost pomalu. Ptám se, jestli chce na gumu, ale krčí rameny. Já se cítím dobře, po chvíli mi to nedá a cvakám Vendy za sebe, budeme tak ve výsledku rychlejší. Jen škoda, že Katka, asi nejrychlejší z nás, je někde v nedohlednu. No snad někde počkají a vystřídá mě... Jedu, co to dá, a doufám, že se neutavím na zbytek závodu, jako před pěti lety. Předjíždíme zpátky Humanitu, aspoň něco. Tygřice díky jejich svlékací pauzičce stahujeme na dohled. Holky naštěstí čekají na rozcestí U Krásné pláně, ještě kousek Vendy táhnu a pak ji ráda předám Katce. Zbytek kopce se snažím resuscitovat, dám si gelíček a nahoře čaj od Ryse. Kousek před první občerstvovačkou střídám Káťu v tahání. Bára pro nás na občerstvovačce vzala pití, takže do sebe jen kopneme kelímek a frčíme dál. Z občerstvovačky vyjíždíme jen pár metrů za Tygřicema, tak uvidíme, co se s tím bude dát dělat.

Mašinka a vagónek

V kopci na Klínovky zvládám držet tempo nejpomalejší Tygřice i s Vendy na gumě, tak to ještě není úplně prohráno. Ve vykřičníkovém sjezdu z Klínovek se hodně padá, já se s tím ale moc nepářu a bez kolizí fičím dolů. Janča se tam ale trochu zasekla, nicméně jedna z Tygřic taky. Jakmile vidím Janču, vyrážím za Bárou a Vendy, které jely napřed. Katka čeká na Janču a i když jsme domluvené, že bude tahat ona, tak v dalším kopci beru Vendy já, protože nás ještě nestačily dojet. Na vodovodu tahá Katka, já se dám trochu do kupy a dávám gumu Báře, které jedou lyže a říká, že Vendy na rovinách vezme. Tygřice nás postupně sjíždí, kvůli častému přecvakávání, a v delším sjezdu nás předjíždí. Vypadá to, že jim jedou líp lyže a dokážou se na tom mnohem víc svézt. Na rovině na Pražskou tahá Bára a já jedu napřed, abych urychlila občerstvování. Na Pražské je spousta lidí, musím zout lyže, aby se dostala k pití. Nosím holkám kelímky, šoupnu tam dva kousky banánu a nechám si nalít čaj do bidonu, abychom co nejrychleji vypadly. Na otázku "Mám tam fakt nalít čaj, když tam máš jonťák?" jen nechápavě odpovím "No a co jako?". Tygřice ale stejně odjely před námi, přeci jen jsme chtěly občerstvovačky co nejvíce využít, další je až za 15km. 

Káťa

Ve sjezdu z Pražské je sníh dost natátý, Janče s Katkou to moc nejede a trochu ztrácí, Bára tahá Vendy a já jsem ráda, že jsem ráda. V táhlém kopci na vodovodu nás dojíždí Katka a bere Vendy. Já si beru gumu od Báry, akorát k nám dojede Janča, cvakám Janču na gumu a postupně dojíždíme Katku s Vendy. Jsme trochu rychlejší, takže po cestě na Friesovky si můžu zase orazit a psychicky se připravuju na kopec ke Klínovkám. Katka naštěstí střídat nechce, takže do kopce musím dostat jen sama sebe :). I to ale docela stačí, jsem už dost prošitá. Na kopci jsem z holek první, pár metrů před námi je poslední Tygřice. Jenže holky jsou kus za mnou, a taky sundaly v kopci lyže, které teď musí nazout. Vendy vypadá dost hotová a dává gelíček. Holky odjíždí a já s Vendy bojujeme se sněhem v botě. Ve sjezdu mám pocit, že Vendy každou chvíli spadne, ale naštěstí to vždycky ustojí :) Do kopce s na rovině beru Vendy na gumu a snažím se, co to dá, aby holky moc nečekaly. Naposledy občerstvíme a fičíme dolů. Vendy lyže jedou docela dobře, Katce a Janče jsme o hodně ujely. Na Struhadlech beru Vendy na gumu a jedeme napřed. Bára čeká na holky, Janče vůbec nejedou lyže, takže jí Bára taky tahá. 

Janča a Bára

Já už jsem úplně prošitá, Vendy má gumu spíš jako placebo. Sníh je rozteklej a moc to nejede. Bolí mě stehna jak čert a taky klenba, ale vím, že to je poslední kopec. Nahoře fandí Rys s Kinynkou a pak už jen dolů, jupí. Holky jsou pár metrů za náma, dobře to vyšlo.

Hlavně se na té gumě neoběsit

Poslední část na sjezdovce si opravdu užívám, pěkně to sviští a já vím, že už nemusím udělat ani krok :) Nakonec jsme dojely 9 minut za Tygřicema na druhém místě a můžeme být spokojené. Myslím, že týmový výkon byl perfektní, v tahání jsme se střídaly, jak bylo zrovna potřeba. Tygřice byly dnes prostě lepší :) Jen ten cíl jsem nesplnila a potvrdila jsem si, že na žádném z konců gumy to není žádný med... Holky, díky za pěkný sportovní zážitek! :)

PS: Děkujeme Ivče za fotky z trati!

PS2: Tenhle článek je speciálně pro Karla, který si v kopci na Klínovky stěžoval, že nemá co číst!