Ráno po noci v autě nás unese pohled na Monako.
Parkujeme u hotelu Simona.
Monako je v kopci, a tak tu mají spousta veřejných výtahů.
Z vyhlídky vidíme monacký hrad i přístav.
Nezahráli jsme si ve známém kasinu v Monte Carlu
Ucapkaní a uvaření míříme do přístavu v Nice.
Pětihodinovým trajektem se přeplavíme do Ile Rousse.
Než zapadne slunce,
obdivujeme citadelu v Calvi
a chceme jet na maják na poloostrově La Revellata.
Jenže kvalita cesty je mizerná a radši dáváme první koupačku.
První noc spíme u kostela Notre Dame de la Serra,
kde je nádherná vyhlídka na Golf de Calvi
a na druhé straně Baie de Nichiareto.
Ráno bloumáme citadelou v Calvi
a litujeme, že jsme neviděli maják.
Pokračujeme podél západního pobřeží a ke koupání vybíráme pláž u města Galéria.
Uvítáme také, že můžeme smýt sůl ve sladké vodě vlévající se řeky.
Ve městě Porto doplňujeme zásoby a kupujeme nafukovací matraci, počasí se nám mezitím trochu kaboní.
Nenecháme se odradit a vyrážíme na okruh skalami Calanche de Piana.
Svůj lezecký absťák uklidňuju na Psí hlavě.
Ráno nás probouzí bouřka v opuštěném přístavu u Corte.
Na nic nečekáme a balíme kufry
a míříme k soutěsce Spelunca.
Po procházce ke starému mostu regenerujeme v ledové říčce
a objevujeme mnohem lepší most hned u silnice.
Druhý výlet dne nás zavede ke kaskádám de Radule, kde pořádně zmokneme.
Než ale stihneme dojít k autu v sedle Col de Vergio, už zase svítí sluníčko.
Na cestě do Corte potkáváme první divoké prasátko :)
Univerzitní město Corte nás příliš neoslovilo, ani tu čerstvou bagetu neměli, snad jen tyčící se citadela z dálky vypadá dobře...
Před náročnou tůrou spíme v kempu, kde přicházíme o nabíječku a baterku do foťáku. Parchanti.
Ráno, když vyrážíme je ještě nebe bez mráčku.
Po dvou hodinách poprvé vidíme náš cíl - Monte Rotondo (prostřední z vrcholků vzadu).
Panoramata se nám naskýtají parádní.
Svačinovou pauzičku dáváme u Lac de Oriente.
Počasí se ale začíná kazit.
Terka s Radimem to otáčejí.
Já s Peťou pokračujeme přes sněhová pole,
obdivujeme ledovcová jezírka
a radujeme se, že vidíme na druhé straně hřebenu aspoň něco.
Po pěti hodinách dobýváme vrchol, který nám ale žádné velkolepé výhledy nenabídne.
Po obídku kloužeme zase dolů,
bouřku přečkáváme pod balvanem a po cestě dolů stihneme i uschnout.
Spíme ve vlhké ubytovně ve Vizzavoně, měníme plány a místo výstupu na Monte d'Oro jdem jen na kopeček s pěkným výhledem na tuto horu.
Nesmíme ale vynechat Anglické kaskády,
které mohou posloužit například jako přírodní výřivka.
Dále je na programu hlavní město Ajaccio, ale napřed se musíme zchladit v moři na příměstské pláži.
Bouřka v horách místní nijak netrápí, ale my jdeme obdivovat krásy města,
obzvláště pak starobylou citadelu.
Dopřáváme si taky večeři v restauraci a jako dezert pohár!
Vydáváme se hledat místo na spaní k věži Tour de Parata
a užíváme si pohled na nádherný západ slunce.
Po západu slunce jsme u věže sami
a po cestě zpět se nám naskýtá pěkný pohled - vpravo západ slunce a vlevo skoroúplněk měsíce.
Nenecháme se odradit pobíhajícími prasaty a nocujeme poblíž věže.
Mehniry ve Filitose nejsou žádný terno, jak to vypadá z průvodců a ještě chtěj za vstup 7E, což nás spolu se sluníčkem pěkně rozpálilo.
Abychom se neroztekli, jedeme se vykoupat na pláž La Calanca.
Přírodní rezervace Roccapina a pláž Erbaju mě úplně okouzlí,
a rejnoci, které Péťa objevil v moři jsou jen třešnička na dortu.
Opět romantický západ slunce na pláži
a konečně úplněk.
Spaní v Roccapině nám překazí strážci rezervace, takže bereme za vděk prašnou cestou u hlavní silnice. Aspoň to máme blízko do Bonifacia,
které je vybudované na bílých útesech dlouhého poloostrova.
Dlouhý záliv je příhodné místo pro přístav.
Hřbitovy jsou tu zvláštní, hrobky jsou takové velké domečky s poličkami na rakve. Námořníci pohřbení tady mají aspoň pěkný výhled na moře.
Po projetí města úplně zacpaného auty, která objíždějí plná parkoviště, hledáme příhodnou pláž. Santa Giulia se nám ale vůbec nelíbí, několik metrů podél pláže plavou nějaké řasy lepící se na nohy.
Zato vyhlášená písečná pláž Palombaggia je opravdu krásná (tedy až na množství lidí).
Plaveme na ostrůvek, samozřejmě musím dobýt nejvyšší vrchol ;)
A taky ke kamennému mysu,
odkud vidíme celou pláž jako na dlani.
Večeři kuchtíme u přehrady l'Ospedale
a noc pře túrou si dopřáváme pěkný pokojík v penzionu.
V plánu je okruh věžemi Bavella, který začíná ve stejnojmenném sedle.
Nemůžeme najít žlutou značku, jdeme po zelené a výlet si prodlužujeme o vrcholovou prémii s křížkem.
Výhled za to ale nepochybně stojí!
Po chvíli se napojujeme na žlutou, kolem spousta turistů, v některých pasážích je cesta skoro lezecká.
Do nejtěžšího místa dali dokonce řetěz.
Krajina je krásná, mezi špičkami plošiny s balvany.
Aspoň na jeden musíme vylézt.
V nejvyšším místě trasy se otvírá výhled na protější hřeben s horou Monte Incudine.
Před sestupem na vracečku traverzem ještě jedna grupenfotka.
Ještěrek je všude spousta, ale tahle navíc pózuje.
Po návratu k autu opět přebalování,
protože se jedeme koupat do kaskád řeky Pollischelu,
které nabízí i přírodní tobogán.
Navečer jedna keška u věže Diane
a spinkání na dlouhatánské liduprázdné pláži.
Poslední den jen prohlídka Bastie a nákup suvenýrů.
Kromě citadely tu mají pěkný kostel.
Z tohohle přístavu odjíždíme směr Savona.
Měli jsme se tu báječně!
Určitě se sem někdy podíváme znovu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat