EPO survival 2013

Je pátek 24. 5., výklad trati ve 22 hodin na Rovišti. Původně chci vyjet brzo, abych měla dost času na přípravy, ale domlouvám se a Kačkou, abych nemusela platit tolik za benzín. Naberou mě v 18:45, to by mělo v pohodě stačit, i když sama bych jela radši dřív. Kolem šestý sms, že tu budou tak o půl osmý, no co už.. V osum telefonát, že se k nim nevejdu. Beru věci a svoje auto. Sakra, proč jsem nejela sama už před třema hodinama... Příjezd do centra asi 21:15, prší, fuj. Stavíme stan.

Debatujeme s Danem nad postupem, moc se neshodujeme, já chci jet zprava, abychom většinu disciplín měli na začátku a na konci jen vynechávali kontroly, co nestíháme. Dan chce jet zleva, abychom nejdřív vzali kopce a pak rovinu. Nakonec se dohodnem, že zprava. Před výkladem nestíháme ani zabalit mapy. Sakra, proč jsem přijela tak pozdě? Připravujem věci u aut, do spacáku zalejzám tak o půlnoci. Budík na 2 ráno. Je mi děsná zima, ještě že jsem měla Peťův teplej spacák :) Natlačit nějakou snídani, moc to do mě neleze, ale mohlo by to být i horší...

Start - Foto Jan Kyncl

3:00 start. Asi 80 dvojic vybíhá na 7km dlouhej kros. Dan mi utíká hned na začátku, no to bude... Z kopce po poli mě předbíhá několik dvojic, hm smůla, mám prostě krátký nohy, no. Dan zase čeká, asi si nadává koho si to vybral do dvojice. No co, jeho smůla, já prostě rychlejš nepoběžím. Do kopce terénem zase někoho předběhnu, to mi jde :) A pak i několik dvojic z kopce terénem, no aspoň k něčemu je ten orienťák dobrej. Dobíhám Kinynku, tak to je dobrý. Razíme kontrolu a do centra už to je jen z kopce.

Podle plánu jdeme na vodu, do 45. místa určitě jsme (tolik měli lodí). Jedna klučičí dvojice se při nastupování obrátí, br, nechtěla bych. Pádlujem k mostu, vystupuju a jdu slaňovat. Sakryš, kudy nahoru, tam je hroznej bordel, tak okolo po silnici.. Ježiš to je děsně dlouhý, musím se vrátit a někudy to tam prolézt. No nakonec to docela šlo, cvakám osmu na lano, odmítám odsedku k přelezení zábradlí (k čemu jako?) a jedu do lodi. No problemo, pádlujem dál. Je to docela dlouhý, ruce moc zvyklý nejsou.. Kdy já jsem byla na posledy na vodě? Hm někdy s Kubou před dvěma rokama, no, tak se nediv, že tě bolí ruce. V jednom místě to děsně smrdí, asi výpusť kanalizace, málem se pobleju, fůj. Už se začíná rozednívat, jupí.

Slanění do kánoe - Foto Jan Kyncl

Míříme na lezení. Nohy v lodi pěkně ztuhly, neběží se nic moc. Dan mě tlačí po pěšince nahoru, to neni špatný :) Jdem k sektoru Jurský park, volná je 5+, Falko. Sakra, tuhle cestu jsem tu tak před třema rokama lezla a určitě jsem v ní seděla (a to jsem měla asi lepší lezeckou formičku). Sakryš, co teď. Dan při prvním pokusu padá, podruhé zprava to dává. Koukala jsem na něj, nevypadá to tak zle. Říkám si, že to dám; čtyřka je stejně obsazená. Přezouvám do lezeček, tejpka na patu se odlepila, to teda moc dlouho nevydržela, nohy ledový. První pokus, sakryš sem Dan v pohodě dosáhl, no co se divíš, vždyť má o 30 cm víc.. Prsty jsou zmrzlý, chytnu něco, co vůbec nebere, pěkně se proletím. Jsem docela unavená, ale musím se pokusit podruhý o stejnou cestu.. Já kráva, proč jsem si nepočkala na tu čtyřku, takhle nezískám ani bod. Druhej pokus, zmrzlý prsty, který vůbec neovládám, se pokouší něco udržet, kupodivu to jde, ještě jeden blbej krok, šup, to dáš! Sahám na dno síly a dostávám se do lehčí části, teď už je to choďák. Jsem uplně hotová, po jedný pitomý cestě, po hodině a půl ze 13, no paráda. 

Dan mě zase tlačí cestičkou od skal nahoru, klušeme do centra. Musím něco sníst, ale mám totální nechuť. Bereme kola, do ruky perník a jedem. Poslední debata o tom, kterým směrem, prosazuju pravo, saka už jsme se o tom snad bavili... Šlapeme k bolskrosu, bereme zkratku se schodama, je to paráda aspoň kousek si nechat poponést kolo :) Jak správně napovídá nápis na silnici, čeká nás první koupání. Nechávám jen tričko, trenky a boty, kousek běhu a první voda, je asi pět ráno, no fuj. Nahoru s pomocí lana, co kdybys mi třeba pomohl, Dane? Trochu křeč do lejtka, ale dobrý. Kus běhu a znova do vody, šipku si odpustím, ještě mám suchou hlavu, nahoru po žebříku, pohoda. Přeběhnout k lanovce, šup do vody. Proč jsem si přetím chtěla udržet suchou hlavu vážně netuším :-D. Vylézt z vody a běh nepěknym kameništěm, klopýtám a kloužu k vrcholu bols krosu. Tak co, z kolika skočíte? A co ostatní? Všichni zatím z 10. Cože, i hoky? I holky. Sakra. To je vejška. Dan po chvilce rozmýšlení skáče. Co teď, to musím taky dát. Hop. Jau, proč já blbá jsem nedala ruce k tělu? Takhle tam mám krásnou podlitinu. U převlíkání potkáváme Kinynku s Kaulim. Ještě nebyli na lezení, to nezní špatně. Akorát na tom kole jsou trochu rychlejší.

Lom v Hříměždicích - Foto Jan Kyncl

Volíme objížděčku, to asi nebylo nejlepší. Potkáváme K+K, stojí, ptají se, jestli už kontrolu máme? Jak se jim povedlo se takhle ztratit? Necháváme pár minut odbočením na špatnou cestu, vracečka, sjíždíme dolů, abychom si ten kopec zpět užili. Jedem za K+K, odbočujou někam do kšá, kurňa, co to zas vyvádí? Nenecháme se rozhodit a jedem si svoje. Docela to jde, do kopce mě Dan bere na vodítko, to je docela motivující... Od 16ky krosíme pole, kde to jako jsme, no jedem na směr. Asi to není nejrychlejší, ale mapa je pochybná. Dan píchne, ale umí to vyměnit fakt rychle. Jedem dál až se dokodrcáme k depu inlajny a OB.

Příjezd do depa inline, OB - foto pořadatelé

Zase potkáváme K+K, sakra jak se sem dostali před náma? Volíme pořadí brusle - OB, aby ten přechod nebyl tak drastickej. Stehna jsou tuhý, některý kopce docela prudký. K bere K na gumu, ta se má, ujížděj nám o kotel. My gumu nemáme a Dan jede tak stejně rychle jak já, smůlička. Při nájezdu na silnici mi to vyjde přímo pod auto, jedu do pangejta, paní na mě křičí: ty krávo blbá. A co jsem měla asi tak dělat?

Na orienťák vyrážíme před K+K, ještěže je Kinynka tak pomalá. V depu jsou luxusní pomeranče, mňam! Kazím hned jedničku, no výborně, to jsem se zase předvedla. Pak už to jde, ale moc to netáhne. Pěkná prácička na hodinku. Dostávám hlad, musím se pořádně najíst.

OB - foto pořadatelé

První pokus o odjezd z depa nevyšel, zapomněli jsme třeba helmy :-D, no jo, už máme 6h 40min závodu za sebou. Na kole volíme špatný pořadí, a tak jednu původně naplánovanou kontrolu vynecháváme, abychom nemuseli znova na kopec. Potkáváme první týmy proti. Voda na treku má prej 6 stupňů, no super.

Vyrážíme na trek. Slečna pořadatelka říká, že nejrychlejším to trvalo 4 hodiny. Nám teda říkali 3, to je divný. No co, vezmem to zprava, ať ty nejhorší kopce máme na začátku. Uvidíme, jak budem rychlí a kolik toho stihnem. Na závěrečný přesun do centra chceme mít tak 2 hodiny. Jsem docela schopná klusat, ale Dan s batohem moc ne, takže trek je docela odpočinek. Volíme kratší variantu plus jednu kontrolu. Mýtinku na kopci naštěstí zahlídnu, nějaký týmy jí prej hledaly dlouho. Sešup k vodě, převlíkačka, půjčenej neopren na mně vlaje. Můj záměr plavat kraul rychle opouštím, ponořit do tý vody hlavu prostě nejde. Asi ve čtvrtině mi dochází, že to nebude žádná prdel. Šup, to dáš, hezky svižně, moc to neubíhá, všechno mrzne. Ještě kousek, krásný místo na výlez, dokonce cestička tu je. Dan už taky plave, má to těžší ještě o batoh. Proud ho docela stahuje. V hlavě mi běhá, co bych asi dělala, kdyby se něco stalo. Nikde ani živáčka. Mobil u Dana v batohu. Minuty, než Dan vyleze ven, jsou nekonečný, ale voda v neoprenu se aspoň trochu ohřála. Převlíkáme se, management suchého oblečení klapl. Je mi docela kosa. Snažím se rozběhnout, ale svaly jsou úplně zmrzlý. Navíc je tu asfalt a pata docela bolí, ale koušu to. Na další kontrolu trošku chybka, přidána kompostovo-kopřivová vložka. Potkáváme tu dva ztracence. Jdem dál, další kopřivová vložka, aspoň nebude revma, pak vyhlídka (v mapě je teda dost jinde), ještě jedna vrcholová prémie a seběh po asfaltu do depa.

Na poslední kolo vyrážíme přesně 2 hodiny před limitem. Do cíle to stíháme, ale co seberem po cestě, nedokážeme moc odhadnout. Máme tendenci se podceňovat. Po úvodním kopci je to ale docela rychlovka, bereme jednu osumdesátku. Jedeme výrazně rychlejš než jsme čekali, už ale nemáme co vzít. Poslední technickej sjezd a jsme doma. O 28 minut před limitem, trochu škoda.

Mapa s naším postupem

Vůbec nemám ponětí, jak jsme na tom ve srovnání s ostatními. Nejeli jsme špatně, ale já jsem docela pomalá na kole. Nějaké chybky byly (odhadem v součtu 10-15minut) a taky defekt. A taky jsme přijeli dřív. Nakonec 3. místo, spokojenost. Na to, že to byl zatím můj nejdelší závod v životě... První (Válková, Kurz) nám dali 600 bodů, absolutně jiná liga, druzí (Skalická, Paloncý) asi 350, no na to tam taky dneska nebylo. Naopak za námi je to těsné, méně než 100 bodů za námi 3 dvojice orienťáků: 4. K+K. 5. Kamča a Miry, 6. MB a Láďa. Sečteno podtrženo: kros 7km 34', kánoe 50' 5,5km, lezení 20', Bols kros 25', OB 62' 8km, inline 9km 45', trek 180' 16km, kolo 79km 277' = 120km 12,5h.

Vyhlášení výsledků - foto pořadatelé

Po příjezdu se koukám na původce na lezci a Falko je za 6.

Moc pěkné fotky od Jana Kyncla na Facebooku. Výsledky na stránkách závodu.