Pátek, 17 hodin, rychlý odjezd z práce. Dostat sebe, batoh, obrovskou tašku a kolo úzkou uličkou chce trochu obratnosti, ale zvládám to bez úhony na zdraví i materiálu. U auta plácnu věci na zem, otevřu dveře a kufr, do kufru naložím šikovně tašku, aby se tam kolo pěkně vešlo, batoh dám na přední sedadlo, zavřu dveře spolujezdce, sundám přední kolo, opřu ho z boku auta, nacvičeným pohybem dávám kolo do kufru, zavírám kufr, nasedám a odjíždím. Píšu Oldovi, že jedu, a svištím si to nečekaně volnou Prahou. Přijíždím na Petřiny, otevřu kufr, abych vyndala kolo (Oldovo větší musí dospod) a dochází mi, co se stalo. Ne, přední kolo v tom kufru vážně není. Přemýšlím, jak budu v pátek večer shánět nějaké devětadvacítkové kolo a vytáčím kolegu Milana, který byl ještě v kanclu. Mám štěstí, ještě neodešel. Popisuju mu, co se mi povedlo, a světe div se, moje přední kolo stále leží na chodníku před kanclem. Padá mi velký kámen za srdce a doufám, že jsem si tím vybrala všechna zaváhání na tento víkend.
 |
| Ranní rozprava |
Závod je tradičně rozdělen na bajkovou a běžeckou část a mixy začínají jako minulé roky na kole. Tohle pořadí nemám ráda, rozběhnout tuhé nohy pak není žádný med. Vyjíždíme svižně směrem na Děčínský Sněžník, bereme zkratku po červené a když kopec nejde jet, skácím i s kolem na bok, protože jsem si málo povolila spdčka. Jak začátečnické. Aspoň jsem pobavila lezce pod skálou :) Hned na první kontrole je lezení, neztrácíme čas a do sedáků se oblíkáme za chůze ke skalám. Nastupuju do těžší cesty, začátek je v pohodě, od půlky už to ale není zadarmo. Rozjímám si tak nad dalším krokem a za sebou slyším Oldovu otázku, jestli má ještě druhej pokus. A sakra, to není dobré, penalizace hned na úvod závodu. Musím to vylézt, jestli chcem pomýšlet na dobré umístění. Naštěstí tam nějaký ucházející chyt objevím a cestu zdolávám.
 |
| Ondra ve stejné cestě, kterou jsem lezla |
Pokračujem na kole do Německa, kontroly jsou moc pěkné na vyhlídkách (díky za tip na nedělní výlet :) ). Potkáváme Jardu s Kurzákem, jedou skoro stejně rychle, aspoň nám není smutno :) Postupy volíme dobré a na Lampertssteinu potkáváme naše největší soupeře Zuzku s Pavlem v protivce, ale bez kol. Startovali 10 minut před námi a teď jsou jen nějakých 5, to není špatné. Na louce za Rosenthalem je vidíme znovu, ale tentokrát za námi. Někde museli zvolit nevýhodný postup. Ptám se Oldy, kolik že je vlastně penalizace za to lezení. Očekávám nějakých 5-10 minut, to by znamenalo, že jsme s nimi zhruba na stejno. Jenže penalizace je minut 20. "No ty vole", bylo to jediné, co jsem stihla říct, než mě Olda umlčel slovy, že ho to mrzí a že už to nemám komentovat. Měl pravdu, stejně už bych ničemu nepomohla. Zuzka s Pavlem sice šlapou výrazně rychleji, ale za to horšími postupy, a tak do depa přijíždíme těsně před nimi.
 |
| Výhled z kontroly 16 |
Depo tentokrát nemáme úplně nejrychlejší a na orienťák vyrážíme za našimi soupeři. Hned na první kontrole je biatlon a i když jsme zklidnění díky stopčasu, na ležce trefujeme velký kulový. Naštěstí trestné kolečko není moc dlouhé :) Abychom náhodou neměli moc dlouho suché nohy, běžecký úsek mezi jednotlivými položkami vede pěkně bažinou. Stojka je o něco málo úspěšnější, se svými dvěma trefami jsem vlastně docela spokojená. Z biatlonu míříme na kánoe s jednou překážkou. Úkolem je přelézt žebřík vodorovně umístěný na barelech. Olda se této výsady vzdává, neb ho bolí břicho. Chvíli si pohrávám s myšlenkou, že do vody schválně spadnu, protože by to znamenalo, že nemusíme objíždět bójky na rybníce. Nakonec vyhraje pohodlnost, běžet zbytek orienťáku komplet mokrá se mi teda moc nechce. Přes jednu vloženou kontrolu se dostáváme na boulder, kde musíme čekat, protože jedna dvojice právě leze. Snažím se zdravě nahecovat Oldu, další penalizace už nechceme. Těžší boulder leze nějaký kluk a zrovna snadně to nevypadá. A loni byly bouldery dost těžké. Uvažuju, jestli není výhodnější, abych lezla ten jednodušší a měli jsme jistotu, že aspoň jeden dáme. Nakonec myšlenku ani nevyslovuju nahlas a každý nastupujeme do svého boulderu. Naštěstí je to lehčí, než se zdálo, a oba jsme úspěšní.
 |
| Jarda s Kurzákem na vodní překážce |
Poslední disciplínou jsou lanové překážky. První úkol je běžel podél lana danou trasu pod 1 minutu pro kluky a 1:10 pro holky. Nohy sice trochu protestujou, ale minuta se ještě dá kousnout. Olda mi s 52 vteřinami jednu dává a celý večer se tím pak chlubí. Druhá překážka je za odměnu, sjezd na kladce. Třetí, nejtěžší, je přelézt po konstrukci z lan a pneumatik na druhou stranu v minutovém limitu. Údajně jako jediná volím cestu nahoře, ostatní visí dole. Důležité ale je, že oba způsoby zafungovaly :) Do cíle už chybí jen sebrat všechny kontroly na orienťáku, což se ale neobešlo bez drobných chybek.
 |
| Ondra na překážkách - takové svaly nemám, takže jsem musela jít horem |
V konečném účtování nám to stačí na druhé místo, 10 minut za Zuzkou s Pavlem. Překvapivé je ale to, že čistým časem bez penalizací bychom je o 3 minuty porazili, oni dostali penazlizaci 7 minut za dotek země na překážce. Loni jsme od nich dostali kotel a letos jsme jim byli rovnocennými soupeři. Takže spokojenost. :)
Mapy ze závodu s našimi postupy:
Děkujeme pořadatelům za pěkný závod v parádním terénu! Komplet výsledky na
stránce závodu. Foto by Tadeáš Salaba a Lukáš Benda.
Žádné komentáře:
Okomentovat