Necelý týden po AR v Turecku se s Danem vydáváme na Hradecký survival. Ve středu jsem zvládla půl hodinky běhu na RfD, ve čtvrtek to překvapivě docela běželo na MČR ve sprintu, tak to snad nějak půjde.
 |
| rozprava |
Na večerní etapu vybíháme ve slušném tempu s Pavlem Kurzem a Tomášem Petrečkem, kteří nám ale nekolegiálně na první kontrole utečou :) Při seběhu na Pecku zapínám čelovku, která vydrží svítit celých pět minut, no bomba. To snad není možný, vždyť jsem jí ještě před odjezdem nabíjela. Beru si aspoň svoji bludičku, co jí měl Dan jako červené zadní světlo. Do mapy dosvítí, na zem už ne. Hrad důkladně prozkoumáme za přihlížení bílých paní a valíme na brusle.
 |
| Bílé paní na Pecce |
Danova čelovka taky nějak skomírá, my jsme dvojka. Na pěší kontrolu uprostřed bruslí jdeme v podstatě po tmě, naštěstí jsou kolem další týmy, které nám pomáhají. Brusle jsou pro mě peklo, stehna tenhle pohyb naprosto odmítají, pohybuju se rychlostí šneka. Na konec bruslí to nějak doklepeme a půjčujeme si čelovku od pořadatele. Děkujeme! Po cestě do cíle kazíme jedinou kontrolu, která nám zbývá, když se po křížové cestě vydáváme na druhou stranu. I přes patálie po cestě se usazujeme v průběžném vedení.
Denní etapa začíná krátkým krosem. To nemám ráda, všichni to na začátku děsně pálí a já jim nestačím. Po vsuvce v podobě lezení na stromy pokračujeme orienťákem, kde si kontroly můžeme rozdělit. Beru si větší polovinu a užívám si, že běžím sama rychlostí, která mi vyhovuje.
 |
| Rozdělování mapy na OB |
 |
| Dan čeká než se dovalím z OB |
V depu rychlá převlíkačka a vyrážíme na kolo, kde jsou všechny ostatní disciplíny. Kousek za startem slaňování a "kaňoning", teda spíš potoking. Máme výhodu, že jsme vyjeli mezi prvními týmy a nikde nečekáme. Od začátku vynecháváme některé bajkové kontroly, na konci jich je dost, kdybychom měli jó hodně času. Na kole mi to prostě nejede, nejsem zadýchaná, ani nohy mě nebolí, ale prostě nedokážu zabrat. Nezbývá nic jiného než se s tím smířit. U Marešského rybníka střílíme ze vzduchovky (dokonce se i docela trefuju :) ) a jdem na kánoe. Loď je nějaká děravá, takže se trochu potápí, ale tři kolečka na rybníce zvládáme rychleji, než se potopíme úplně.
Přes jednu bajkovou kontrolu jedeme na kros, který měl být původně duatlonem, ale vzhledem k množství bahna se běží jen po svých. Ono to úplně stačí, bahno na botách tvoří těžké bakule a nohy sotva tahám za sebou. Odporné boty strkáme k Danovi do batohu a přejíždíme na druhou stranu Lázní Bělohrad na inlajny. Oproti včerejšku žádné zlepšení, ale aspoň je to po rovině. Následuje přejezd na běh do vrchu, kde řešíme, které kontroly po cestě sebrat. Volba nebyla asi úplně šťastná, ale časový plán zvládáme dodržet. Na Zvičině je z běhu do vrchu po necelých sedmi hodinách závodu jen chůze, ale tohle stejně neběží vůbec nikdo. Času už nám moc nezbývá, po cestě do cíle bereme jen jednu kontrolu, já už se na kole jen těžko plahočím.. Přijíždíme asi 17 minut před limitem, no dobře, na jednu bajkovou kontrolu navíc jsme si mohli troufnout... I tak nám to ale stačí na první místo před Paloncem s Nelou. :)
 |
| Vyhlášení kategorie MIX |
 |
| mapa závodu s naším postupem |
Děkujeme Šinkymu a ostatním pořadatelům za pěkný, bezproblémový závod a kvalitní mapu :)
Žádné komentáře:
Okomentovat